Bezpečnostní technologické prvky u aut a jak je zkontrolovat

Ve světě, kde se dopravní špička podobá neustálému zastavování v pit stopu, hraje technologický pokrok i nadále klíčovou roli při zmírňování rizik a zvyšování bezpečnosti všech účastníků silničního provozu.

Pojďme se společně podívat na některé z těch největších inovací v oblasti bezpečnosti automobilů. Odhalíme také, co a jak kontrolovat při nákupu ojetého vozu.

Běžné bezpečnostní technologie v moderních vozidlech

Nejmodernější automobily jsou vybaveny špičkovými technologiemi, které vám mohou zajistit větší bezpečnost na silnici a výrazně zlepšit váš požitek z jízdy.

Níže vám přinášíme stručný přehled nejběžnějších bezpečnostních technologií, které můžete najít u automobilů, po kterých se koukáte (kromě těch, které považujeme za samozřejmost, jako např. bezpečností pásy nebo airbagy).

Adaptivní tempomat

Adaptivní tempomat neboli ACC, je pokročilá technologie asistenčního systému řidiče, která byla vytvořena za účelem zvýšení bezpečnosti a komfortu jízdy.

Zatímco tradiční tempomat umožňuje vozidlu udržovat nastavenou rychlost bez manuálního zásahu řidiče, ACC dokáže automaticky upravovat rychlost vozidla tak, aby udržoval bezpečnou vzdálenost od vozidla jedoucího před ním.

Díky této bezpečnostní technologii dokáže automobil značně zmírnit stres z jízdy v dopravním provozu a pomáhá předcházet nárazům zezadu způsobených nepozorností nebo opožděnými reakcemi. Ačkoliv je ACC skvělým pomocníkem na cestách, nedokáže zcela nahradit řidiče. A tak byste měli vždy dávat pozor na své okolí, i když je adaptivní tempomat aktivní.

Jak otestovat ACC

Pokud chcete prověřit systém adaptivního tempomatu, nastavte určitou rychlost a vzdálenost za vozidlem a sledujte, zda ji systém dokáže trvale udržovat a přizpůsobovat se provozu.

Vezměte vůz na projížďku a bezpečně se zařaďte za jiný vůz. Sledujte, jak dobře se dokáže přizpůsobit situaci na silnici. Systém by měl podle potřeby plynule zrychlovat nebo zpomalovat, případně i zastavit. Vzhledem k tomu, že náhlé pohyby nebo zpoždění mohou signalizovat problém, doporučujeme vyzkoušet systém ACC v různých podmínkách (slabý a hustý provoz, různé rychlosti a jiné podmínky).

Varování před vyjetím z jízdního pruhu

Hlavní funkcí systému varování při vybočení z jízdního pruhu je upozornit řidiče na vybočení vozidla z jízdního pruhu, pokud nedojde k využití směrového signálu. Systémy, které bývají v angličtině často označovány také jako LDW, využívají ke sledování polohy vozidla v jízdním pruhu kameru umístěnou na zpětném zrcátku nebo v blízkosti čelního skla, ale mohou využívat i palubní senzory, radar, GPS nebo lasery.

Systémy varování před vyjetím z jízdního pruhu (LDW) vás mohou upozornit různě, např. pomocí signálů, které jsou:

• Vizuální – na přístrojové desce se zobrazí blikající kontrolka nebo vizuální ikona.
• Zvukové – obvykle pípnutí.
• Haptické výstrahy – výstrahu můžete fyzicky cítit, např. vibrace volantu.

Obecně lze říci, že systémy LDW jsou užitečným nástrojem pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu tím, že pomáhají řidičům vyhnout se potenciálně nebezpečným situacím nebo je alespoň minimalizovat.

Jak otestovat systém LDW

Pro otestování systému LDW si vyberte silnici s jasným značením jízdních pruhů a pokračujte v jízdě v rámci tohoto značení, přičemž věnujte pozornost reakci systému. Až si budete 100 % jisti, že je jízda bezpečná, zkuste vybočit z jízdního pruhu (nesignalizujte změnu směru pomocí směrového světla). Jakmile přejedete značení jízdního pruhu bez signalizace, systém LDW by měl spustit výstrahu – podle toho poznáte, že funguje správně.

Detekce mrtvého úhlu

Detekce mrtvého úhlu (Blind Spot Detection - BSD) je funkce užitečná při detekci a vyhýbání se vozidlům nebo jiným překážkám v mrtvém úhlu řidiče (oblast, která není pro řidiče přímo viditelná přes zpětná zrcátka nebo okna). Jednoduše řečeno, systém BSD využívá různé senzory k vizuálnímu nebo zvukovému upozornění na potenciální nebezpečí.

Přestože systémy BSD mohou pomoci snížit počet nehod a kolizí, neměli byste se spoléhat pouze na ně. Stejně jako podobné technologie mohou generovat falešné poplachy, zejména za extrémních povětrnostních podmínek nebo v případě, že jsou senzory zakryté. Bez ohledu na to buďte neustále ve střehu, a pokud je to možné, pokračujte ve fyzické kontrole mrtvých úhlů.

Jak otestovat systém BSD

Abyste mohli systém BSD otestovat, vyberte si silnici s více jízdními pruhy a mírným provozem. Než začnete, ujistěte se, že víte, jakým způsobem systém indikuje vozidla v mrtvém úhlu – některé z nich používají vizuální upozornění na bočních zrcátkách nebo sloupku, jiné mohou poskytovat varování na přístrojové desce nebo zobrazovat živý přenos z kamery.

Pro upozornění na jiné vozidlo systém BSD využívá kamery, senzory nebo radarové snímače. Stačí jej tedy aktivovat a rozjet se – jakmile systém BSD detekuje nějaký objekt ve vašem mrtvém úhlu, spustí varovný signál, který vás upozorní, že není bezpečné měnit jízdní pruh.

Systémy čelního nárazu

Systémy varování před čelním nárazem (známé také jako systémy výstrahy před čelní kolizí, systémy zmírnění kolize nebo front assist) mohou poskytovat vizuální, zvukové nebo jiné upozornění, když se vaše vozidlo blíží k překážce, např. k cestujícím, pomaleji jedoucímu vozidlu nebo k zastavenému vozidlu před vámi.

Stejně jako ostatní pokročilé asistenční systémy řidiče (ADAS) využívá systém pro prevenci čelní kolize různé senzory, které sledují silnici před vozidlem a posuzují, zda hrozí nebezpečí kolize. Tyto bezpečností systému berou v úvahu faktory, jako je rychlost zúčastněných vozidel, relativní rychlost přibližování a vzdálenost mezi objekty, podle kterých se řidič řídí.

Jak otestovat systém čelního nárazu

Součástí testování systému čelní kolize jsou simulované scénáře, které mohou pomoci posoudit schopnost systému odhalit potenciální nebezpečí a upozornit na něj nebo zakročit, aby se kolizi zabránilo. Je důležité si uvědomit, že minimální rychlost, při které se tento systém aktivuje, se může u jednotlivých vozidel lišit, proto si před unáhlenými závěry přečtěte uživatelskou příručku (obvykle se jedná o rychlost kolem 16-32 km/h).

Až budete připraveni, poohlédněte se po prázdné silnici bez provozu (např. po prázdném parkovišti). V bezpečné vzdálenosti před vozidlem postavte nepohyblivý předmět, např. pěnovou desku nebo kartonovou krabici. Začněte se k němu přibližovat mírnou rychlostí, ale zajistěte dostatečnou vzdálenost pro bezpečné zastavení v případě, že systém selže.

Při přibližování k překážce věnujte pozornost reakci systému. V závislosti na svých schopnostech by vás měl na možnou kolizi upozornit buď vizuálními nebo zvukovými výstrahami, nebo použitím automatického brzdění.

Systém automatického nouzového brzdění

Systém automatického nouzového brzdění (AEB) je často spojován se systémy zabraňujícími čelní srážce, protože během jízdy rovněž skenuje vozovku před vámi a varuje vás v případě, že se na silnici objeví překážka.

Rozdíl mezi těmito dvěma systémy spočívá v tom, že pokud na varování nereagujete a v kritické situaci nezakročíte, systém AEB může automaticky začít zpomalovat nebo dokonce váš vůz i zastavit, aby zabránil potenciální nehodě nebo snížil míru jejího dopadu.

Jak AEB otestovat

Podobně jako u systému čelní kolize lze funkčnost AEB otestovat tak, že na prázdném parkovišti vytvoříte tzv. měkký cíl. Poté se rozjeďte směrem k překážce bezpečnou a kontrolovanou rychlostí a ujistěte se, že v případě potřeby můžete vůz manuálně zastavit.

Jakmile se přiblížíte k překážce, systém AEB by ji měl detekovat a automaticky zahájit brzdění. Před brzděním vás také může upozornit vizuálními nebo zvukovými výstrahami.

Protiblokovací systém brzd

Protiblokovací brzdový systém (ABS) se stal běžným a jedním z nejdůležitějších bezpečnostních prvků moderních automobilů. Zabraňuje zablokování kol při prudkém brzdění.

Bez tohoto systému dochází při sešlápnutí brzdového pedálu k těsnému přitlačení brzdových destiček ke kotoučům kol a k okamžitému zastavení otáčení kol, což způsobí jejich zablokování. Za takové situace se vozidlo stává neovladatelným a nadále se nekontrolovatelně pohybuje.

Když systém ABS zjistí, že kolo je na pokraji zablokování, dočasně sníží tlak na brzdy tohoto kola a umožní mu znovu získat trakci. Protože se kola nadále otáčejí, může řidič v případě prudkého brzdění udržet kontrolu nad vozem.

Jak otestovat systém ABS

Pro zkoušku systému ABS si najděte bezpečné místo bez provozu a bez nebezpečí nebo překážek. Ujistěte se, že víte, jak systém ABS v testovaném voze funguje. Obvykle je systém ABS vždy aktivní, pokud se nevyskytne nějaká porucha signalizovaná výstražnou kontrolkou na přístrojové desce.

Zkoušku zahajte zrychlením vozidla na přiměřenou rychlost. Jakmile budete připraveni, pevně a plynule sešlápněte brzdový pedál a zahajte kontrolovaný prudký brzdný manévr.

Pokud máte brzdy s ABS, je zcela normální, že při prudkém brzdění cítíte pulzování nebo vibrace. Můžete dokonce v pedálech cítit i odezvu. Pokračujte v sešlápnutí brzdového pedálu, a přitom jemně otáčejte volantem do strany. Systém ABS vám totiž umožňuje udržet si při brzdění určitou kontrolu nad vozem. Abyste posoudili účinnost systému ABS v různých situacích, zopakujte zkoušku kontrolovaného brzdění při různých rychlostech.

Couvací kamery

Zpětné kamery, kterým se přezdívá také couvací kamery nebo zadní kamery, umožňují řidičům získat lepší přehled o situaci za vozidlem při couvání. Jako řidič vidíte živý obraz na obrazovce integrované do palubní desky, informačního systému nebo zpětného zrcátka, což vám umožňuje lépe navigovat vozidlo a vyhýbat se překážkám při couvání.

Couvací kamery jsou umístěny buď v klice zadních dveří, v rámu registrační značky nebo na jiném podobném místě, nebo v jejich blízkosti. Bývají vybaveny širokoúhlými objektivy pro zachycení širšího pohledu na prostor za vozidlem. Některé z nich mohou mít také funkce, jako je citlivost na slabé osvětlení nebo noční vidění pro zlepšení viditelnosti ve tmě.

Jak otestovat zadní kameru

Zkouška couvací kamery je jednoduchý úkol, který nevyžaduje žádné speciální podmínky. Ve většině automobilů se zpětná kamera automaticky aktivuje po zapnutí zapalování. Aby kamera fungovala, zařaďte zpátečku. Na infotainmentu nebo přístrojové desce byste měli vidět obraz kamery.

Zkontrolujte obraz a ujistěte se, že je dostatečně jasný a není zkreslený či rozmazaný. Nejlépe to vyzkoušejte za různých světelných podmínek. Do zorného pole kamery můžete také umístit různé předměty, abyste zkontrolovali úhel kamery a zjistili, zda jsou tyto předměty viditelné na displeji.

Většina zpětných kamer disponuje také ukazateli, které pomáhají při parkování, proto vyzkoušejte, zda se zobrazují přesně a zda se podle nich pohybujete při otáčení volantem. Pokud se vám něco nezdá, podívejte se na viditelné známky znečištění nebo poškození čočky kamery, které by mohly bránit ve výhledu.

Adaptivní světlomety

Na rozdíl od standardních světel nejsou adaptivní světlomety pevně nastaveny v jedné poloze a mohou automaticky upravovat směr a intenzitu světla na základě různých faktorů, jako je úhel natočení vozu, rychlost vozidla a stav vozovky.

Jejich hlavním účelem je zlepšit viditelnost a bezpečnost při jízdě ve tmě nebo za zhoršených světelných podmínek účinnějším osvětlením vozovky, zejména při projíždění zatáček a průjezdu zákrutami. Zatímco standardní světlomety svítí přímo před vás, adaptivní světlomety mohou měnit směr a osvětlovat cestu a směr, kterým se řidič chystá jet.

Jak otestovat adaptivní světlomety

Vaším hlavním cílem je vyzkoušet adaptivní světlomety v různých podmínkách (tma, zatáčky, překážky) a otestovat, jak dobře reagují.

Zaparkujte vaše vozidlo například čelem ke zdi, zapněte světlomety a pomalu otáčejte volantem. Světlomety by měly upravit svůj směr tak, aby osvětlovaly oblast tím směrem, kterým by mělo vozidlo jet.

Při jízdě v zatáčkách nebo při odbočování sledujte, zda se světlomety přizpůsobují tak, aby zajistily lepší viditelnost ve směru odbočování. Kromě toho zkontrolujte, zda upravují svůj dosah a intenzitu v závislosti na rychlosti jízdy, zejména při vyšších rychlostech.

Současně sledujte přístrojovou desku, zda se na ní neobjevují výstražné kontrolky nebo chyby související s adaptivními světlomety. Pokud se objeví nějaké varování, může to znamenat poruchu, které byste měli věnovat pozornost.

Systém kontroly tlaku v pneumatikách

Správný tlak v pneumatikách je klíčový pro bezpečnou jízdu – nedostatečně nahuštěné pneumatiky mohou vést ke zhoršené trakci, delší brzdné dráze a zvýšenému riziku smyku nebo aquaplaningu na mokré silnici. Přehuštěné pneumatiky mohou naopak snížit stabilitu a kontrolu nad vozidlem. Systém sledování tlaku v pneumatikách (TPMS) vám naštěstí pomůže zajistit, aby bylo vše v pořádku.

Vzhledem k tomu, že každá pneumatika je vybavena snímačem tlaku, který neustále měří její tlak, může systém TPMS poskytovat řidiči informace v reálném čase. Pokud systém například zjistí, že tlak v jedné nebo více pneumatikách je nižší než určitá prahová hodnota, aktivuje výstražnou kontrolku na přístrojové desce.

Následně je povinností řidiče zkontrolovat a upravit tlak v pneumatikách na základě poskytnutého varování, jelikož tento úkon není systém schopen vykonat za vás.

Jak otestovat systém TPMS

Abyste mohli otestovat systém TMPS, vytvořte simulaci nízkého tlaku v pneumatikách tím, že mírně vypustíte vzduch z jedné nebo více pneumatik pod doporučenou úroveň. K přesnému měření můžete použít měřič tlaku v pneumatikách.

Poté vezměte vůz na projížďku (přibližně na 10 minut) a jeďte nízkou rychlostí, aby mohl systém TMPS zaznamenat změnu tlaku. Poté počkejte, až se rozsvítí varovná kontrolka na přístrojové desce. U některých automobilů se zobrazuje tlak v každé pneumatice zvlášť, proto zkontrolujte, zda vůz přesně zobrazuje snížený tlak v dotčené pneumatice (pneumatikách).

Po testu nezapomeňte pneumatiky opět dofouknout na požadovanou úroveň.

Základní tipy, jak zkontrolovat bezpečnostní technologie při koupi ojetého vozu

Průzkum daného modelu

Před schůzkou s prodejcem vozu si důkladně prostudujte konkrétní značku a model vozu, abyste věděli, jakými bezpečnostními prvky by měl být vybaven. Budete tak vědět, na co se při prohlídce zaměřit.

Obvykle tyto informace najdete na webových stránkách výrobce nebo si vyhledejte návod k obsluze vozu na internetu. Z těchto zdrojů by měly být k dispozici komplexní informace o vlastnostech vozidla, včetně bezpečnostních technologií.

Vizuální kontrola

Většinu bezpečnostních senzorů a kamer najdete na mřížce chladiče, zadním nárazníku nebo ve zpětných zrcátkách, proto je při vizuální kontrole vozu zkontrolujte. Hledejte známky poškození nebo jiné problémy, které mohou naznačovat problém s některým ze systémů.

Kromě toho nezapomeňte zkontrolovat také interiér. Hledejte výstražné kontrolky nebo indikátory související s bezpečnostními prvky. Pokud některá svítí, zeptejte se prodávajícího na problém. Zkontrolujte tlačítka, přepínače nebo knoflíky, které souvisejí s bezpečnostní technikou vozidla, a ujistěte se, že jsou funkční a správně reagují.

Zkušební jízda

Při zkušební jízdě si vyzkoušíte, zda všechny bezpečnostní prvky fungují tak, jak mají. Než tedy do vozu usednete, seznamte se s nimi předem, protože tyto informace vám pomohou zaměřit se během zkušební jízdy na konkrétní bezpečnostní aspekty.

Jakmile usednete do vozu, snažte se zjistit, jak konkrétní funkce fungují v reálných podmínkách. Například simulujte scénář, kdy se při přiblížení ke stojícímu objektu spustí systém automatického nouzového brzdění. Nezapomínejte však, že bezpečnost je vždy na prvním místě!

Přehled historie vozidla

Přehled historie vozidla vám může poskytnout cenné informace o specifikaci vozu, předchozích nehodách, vlastnictví, počtu najetých kilometrů a dalších skutečnostech. Při koupi ojetého vozu je prověření jeho historie zásadní pro lepší pochopení jeho celkového stavu, může vám však také pomoci objasnit případné problémy související s bezpečnostními prvky.

V tomto případě se zaměříme na část o škodách. Ta může totiž odhalit, zda se vozidlo stalo předmětem vážné nehody. Zatímco u většiny viditelných poškození mohlo dojít k opravě, bezpečnostní příslušenství mohlo být vážně poškozeno nebo vyměněno. Když budete mít tyto informace po ruce, můžete se ptát a dozvědět se více o konkrétních komponentech a stavu vozidla.

Pokud chcete získat přehled historie vozidla, budete k tomu potřebovat znát jeho VIN kód. Obvykle ho najdete na vnitřní palubní desce na straně řidiče, na rámu dveří nebo dokonce inzerátu vozidla. Zadejte jej do VIN dekodéru a zjistěte informace o jeho minulosti.

Odborná inspekce

Pochopitelně se nic nevyrovná kontrole před koupí provedené profesionálním mechanikem nebo technikem. Ten dokáže důkladně zkontrolovat systémy vozu a potvrdit (nebo vyvrátit), zda jsou všechny bezpečnostní prvky a technologie v pořádku. Kontrola vozu zahrnuje například také kontrolu airbagů, stability, protiblokovacího systému brzd a dalších pokročilých funkcí, které se nachází v asistenčním balíčku řidiče.

Pokud odborná prohlídka odhalí nějaké problémy, můžete tyto informace využít také při vyjednávání o ceně ojetého vozu.

Vývoj bezpečnostních technologií v automobilech

Od doby, co se naše společnost dočkala prvních automobilů, uběhla už dlouhá doba a bezpečností technologie urazily již dlouhou cestu. Vozy byly neohrabané a těžko se ovládaly, navíc šlo o něco zcela nového, na co lidé nebyli zvyklí, což přirozeně vedlo k mnoha nehodám.

V důsledku toho byli výrobci vozidel nuceni provést změny a zvýšit bezpečnost pro všechny.

Počátek 20. století

Ručně ovládaný stěrač (patentovaný jako Window-Cleaning Device) patřil v roce 1903 k prvním bezpečnostním prvkům automobilu. Vytvořila ho žena jménem Mary Andersonová poté, co během jízdy tramvají v New Yorku zažila nepříznivé povětrnostní podmínky.

Domnívala se, že nemá smysl, aby obsluha tramvaje vystrkovala hlavu ven, aby viděla na cestu, což také způsobovalo cestujícím značné nepohodlí.

Přestože velkou roli v dalších vynálezech hrála nepraktičnost (stěrače byly rychle následovány zpětnými zrcátky, bezpečnostními skly a ramenem s automatickou signalizací, které ukazovalo směr jízdy), pokračující vývoj těchto prvků významně ovlivnil bezpečnost silničního provozu.

50. léta 20. století

V 50. letech 20. století došlo k několika zásadním vynálezům, které dodnes patří k hlavním bezpečnostním prvkům moderních automobilů.

Například v roce 1951 vytvořil Walter Linderer airbag, který bylo nutné odjistit samotným řidičem nebo kontaktem s nárazníkem vozu. Standardem se stal až v roce 1999 a od té doby se airbagy neustále vyvíjely s cílem zvýšit jejich účinnost. Za 30 let (1987-2017) zachránil tento vynález podle NHTSA více než 50 000 životů.

Dalším zásadním vynálezem byl tříbodový bezpečnostní pás, který navrhl Nils Bohlin, jenž pracoval ve společnosti Volvo. Přidáním popruhu přes rameno Bohlin vylepšil předchozí jednoduchý bederní pás a poskytl cestujícím dodatečnou ochranu. Dodnes se jedná o jeden z nejúčinnějších bezpečnostních prvků, které byly kdy pro automobil vytvořeny.

Nejvýznamnější události následujících 50 let

Během těchto let došlo k představení nejen mnoho dalších zásadních bezpečnostních prvků, ale některé z nich se nakonec staly povinnými ze zákona. Od roku 1968 musela mít všechna motorová vozidla boční obrysová světla, sklopné sloupky řízení, ramenní pásy na předních sedadlech a opěrky hlavy, které mohou pomoci zmírnit zranění způsobená nárazem.

V 90. letech 20. století se do vozidel začaly montovat další elektronické systémy, včetně ochrany proti bočnímu nárazu, brzdových asistentů a elektronických systémů kontroly stability. Poslední jmenovaný systém byl a stále je nezbytný pro udržení kontroly nad vozidlem a zamezení extrémním pohybům.